štvoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʃtvɔʊ̯t͡siː]

dělení

• štvou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné

význam

1. který štve
   • Za sebou jsem slyšel jejich volání, zněli jako psi štvoucí kořist.

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí
genitiv	štvoucího	štvoucího	štvoucí	štvoucího	štvoucích	štvoucích	štvoucích	štvoucích
dativ	štvoucímu	štvoucímu	štvoucí	štvoucímu	štvoucím	štvoucím	štvoucím	štvoucím
akuzativ	štvoucího	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí
vokativ	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí	štvoucí
lokál	štvoucím	štvoucím	štvoucí	štvoucím	štvoucích	štvoucích	štvoucích	štvoucích
instrumentál	štvoucím	štvoucím	štvoucí	štvoucím	štvoucími	štvoucími	štvoucími	štvoucími

související

• štvoucí se
• štvaný, naštvaný, vyštvaný, poštvaný, uštvaný, rozeštvaný
• štván
• uštvavší, naštvavší, vyštvavší, odeštvavší, rozeštvavší, doštvavší
• štvaní
• štvouce, štvouc, štva