ελληνικά

řečtina

výslovnost

• IPA: [e.ʎi.ɲi.ˈka]  ελληνικά^{? • info}

etymologie

Z ελληνικός < ἑλληνικός.

podstatné jméno

• rod střední
• pomnožné

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	—	ελληνικά
genitiv	—	ελληνικών
akuzativ	—	ελληνικά
vokativ	—	ελληνικά

význam

1. řečtina
   • Δεσποινίς, συγγνώμη, εσείς μιλάτε ελληνικά; Πού τα μάθατε τόσο καλά; – Promiňte, slečno, vy mluvíte řecky? Kde jste se tak dobře naučila?

přídavné jméno

• tvrdé

význam

1. nominativ plurálu středního rodu adjektiva ελληνικός
2. akuzativ plurálu středního rodu adjektiva ελληνικός
3. vokativ plurálu středního rodu adjektiva ελληνικός