řečtina

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝ɛt͡ʃcɪna]

dělení

• řeč-ti-na

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	řečtina	řečtiny
genitiv	řečtiny	řečtin
dativ	řečtině	řečtinám
akuzativ	řečtinu	řečtiny
vokativ	řečtino	řečtiny
lokál	řečtině	řečtinách
instrumentál	řečtinou	řečtinami

význam

1. indoevropský jazyk používaný především v Řecku a na Kypru

překlady

1. jazyk

   • angličtina: Greek
   • finština: kreikka
   • francouzština: grec m
   • hornolužická srbština: grjekšćina ž
   • maďarština: görög
   • němčina: Griechisch s
   • portugalština: grego m
   • řečtina: ελληνικά
   • slovenština: gréčtina ž
   • španělština: griego m
   • turečtina: yunanca

související

• řecký
• Řek
• Řecko
• starořečtina
• novořečtina