προπαραλήγουσα

řečtina

výslovnost

• IPA: [prɔ.paraˈli.ɣu.sa]

etymologie

Univerbizací, elipsou ze starořeckého spojení „συλλαβή προπαραλήγουσα“ ― slabika „předpředkonečná“/„předpředzakončující“, kde příčestí vychází ze slovesa λήγω ― přestávat, končit. Srovnej tvoření latinského adjektiva antepaenultimus, příp. francouzského antepénultième.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	προπαραλήγουσα	προπαραλήγουσες
genitiv	προπαραλήγουσας	προπαραληγουσών
akuzativ	προπαραλήγουσα	προπαραλήγουσες
vokativ	προπαραλήγουσα	προπαραλήγουσες

význam

1. (v jazykovědě) antepenultima, slabika třetí od konce slova / předpředposlední

související

• παραλήγουσα
• λήγουσα