konec

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • ko-nec

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský neživotný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ konec konce
genitiv konce konců
dativ konci koncům
akuzativ konec konce
vokativ konci konce
lokál konci koncích
instrumentál koncem konci

význam

[editovat]
  1. zadní krajní část
  2. etapa nebo fáze děje, po které není žádná jiná; doba, kdy něco přestává
    • »Proto já se nemohu a nemohu dopočítat!« zuřila Tetřevka, »když ty mi tu za zády zboží užíráš. Já peču jako blázen a ty budeš jíst! Konec, basta — zavřeme to! Půjdem tam, kde jsme byli!«[1]
  3. kraj, oblast
    • Sešli se tu lidé ze všech konců světa.

překlady

[editovat]
  1. zadní část
  2. doba, kdy něco přestává

synonyma

[editovat]
  1. ukončení, skončení, (v obecném jazyce) padla
  2. kout, končina

antonyma

[editovat]
  1. začátek
  2. začátek, počátek

související

[editovat]

fráze a idiomy

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Ignát Hermann: Z pražských zákoutí

externí odkazy

[editovat]
  • Rozcestník Konec ve Wikipedii
  • Téma Konec ve Wikicitátech