konec

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • ko-nec

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ konec konce
genitiv konce konců
dativ konci koncům
akuzativ konec konce
vokativ konci konce
lokál konci koncích
instrumentál koncem konci

význam[editovat]

  1. zadní krajní část
  2. doba, kdy něco přestává
    • »Proto já se nemohu a nemohu dopočítat!« zuřila Tetřevka, »když ty mi tu za zády zboží užíráš. Já peču jako blázen a ty budeš jíst! Konec, basta — zavřeme to! Půjdem tam, kde jsme byli!«[1]
  3. kraj
    • Sešli se tu lidé ze všech konců světa.

překlady[editovat]

  1. zadní část

antonyma[editovat]

  1. začátek

související[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Ignát Hermann: Z pražských zákoutí