ἔνθα δ᾿ ἀνὴρ ὑπέροπλος ἐνήμενος ἐνδιάασκε, δεινὸς ἰδεῖν, σκληρῇσι τεθλασμένος οὔατα πυγμαῖς• στήθεα δ᾿ ἐσφαίρωτο πελώρια καὶ πλατὺ νῶτον σαρκὶ σιδηρείῃ, σφυρήλατος οἷα κολοσσός• – Promenoval se tam namyšlený muž, hrozivý na pohled, uši měl otlučené tvrdými údery pěstí; jeho obrovská hruď a široký krk byly pokryty dokola ocelovým svalstvem, vypadal jako nějaký kolos vytepaný perlíkem.[1]
εἰ εἰς κρίσεις καὶ μάχας νηστεύετε καὶ τύπτετε πυγμαῖς ταπεινόν, ἵνα τί μοι νηστεύετε ὡς σήμερον ἀκουσθῆναι ἐν κραυγῇ τὴν φωνὴν ὑμῶν; – Postíte-li se jen pro spory a hádky, abyste mohli ubožáka udeřit pěstí, proč se pak vůbec postíte a usilujete, aby bylo slyšet váš hlas na výšině?[2]
