σκῶρ

starořečtina

výslovnost

• (klasická a hellénistická) IPA: [skoːr]

etymologie

Příbuzné s latinským stercus a pravděpodobně i s českým škaredý.

podstatné jméno

• rod střední

přepis

• český: skór

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	σκῶρ	σκᾰτέ	σκᾰτά
genitiv	σκᾰτός	σκᾰτοῖν	σκατῶν
dativ	σκᾰτί	σκᾰτοῖν	σκᾰσι(ν)
akuzativ	σκῶρ	σκᾰτέ	σκᾰτά
vokativ	σκῶρ	σκᾰτέ	σκᾰτά

význam

1. hnůj, mrva
   • Καὶ εἶπεν ὁ θεός Γενηθήτω στερέωμα ἐν μέσῳ τοῦ σκᾰτός καὶ ἔστω διαχωρίζον ἀνὰ μέσον σκατός καὶ σκατός. καὶ ἐγένετο οὕτως. – I řekl bůh: „Buď pevné místo uprostřed hnoje a oddělujž hnoje od hnojů!“ A stalo se tak.
2. výkal, hovno, lejno
   • Εἶτα βόρβορον πολὺν καὶ σκῶρ ἀείνων
   • Ζεύς σκῶρ ὕει – ošklivě, nepříjemně prší, doslova „Zeus dští výkaly“
   • οὐκ ἐνδέχεται προς το αυτόν ύδωρ εἰπεῖν – nelze vše říci v jedné řeči, doslova „během jednoho odkapání, při jedné vodě“

související

• σκωραμίς
• σκωρία
• σκατολογία
• σκατοφάγος
• σκατοφιλία
• σκατοφοβία