врачевать

ruština

výslovnost

• IPA: [vrət͡ɕɪˈvatʲ]

sloveso

• nedokonavé
• ambitranzitivní

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	врачу́ю	врачу́ем
2.	врачу́ешь	врачу́ете
3.	врачу́ет	врачу́ют

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	—
2.	врачу́й	врачу́йте
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé činné
Rod	Singulár	Plurál
mužský	врачева́л	врачева́ли
ženský	врачева́ла
střední	врачева́ло

Příčestí minulé trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	—	—
mužský neživotný		—
ženský	—
střední	—	—

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	врачу́я	—
ženský	—
střední

Adjektivum slovesné minulé činné
Rod	Singulár	Plurál
mužský	врачева́вший	—
ženský	—
střední

význam

1. (knižně) hojit, léčit, uzdravovat
   • По сему случаю Иисус спросил законников и фарисеев: позволительно ли врачевать в субботу? – Tehdy se Ježíš zeptal zákoníků a farizejů: je dovoleno uzdravovat v sobotu?

související

• врачеватель
• врачевание
• врач