вѣтръ
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *vě̀trъ; paradigma přízvuku (a);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. stčes. vietr – "vítr; vzduch";[2] čes. vítr; sloven. vietor; pol. wiatr; hluž. wětr; dluž. wjetš; rus. ве́тер; ukr. ві́тер; bulh. вя́тър; srbochorv. vjȅtar; slovin. vêter.[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | вѣтръ | вѣтра | вѣтри |
| genitiv | вѣтра | вѣтрѹ | вѣтръ |
| dativ | вѣтрѹ | вѣтрома | вѣтромъ |
| akuzativ | вѣтръ | вѣтра | вѣтръі |
| vokativ | вѣтрє | вѣтра | вѣтри |
| lokál | вѣтрѣ | вѣтрѹ | вѣтрѣхъ |
| instrumentál | вѣтромь | вѣтрома | вѣтръі |
význam
[editovat]- vítr
- възвѣашѧ вѣтри и нападѫ на храминѫ тѫ – Zvedly se větry, a vrhly se na ten dům. [Mt 7, 25 – Zogr Mar As]
- (přeneseně) světová strana
- и тъгда посълѥтъ анг̂єлъі своѩ • и събєрєтъ избьранъіѩ своѩ отъ чєтъіръ вѣтръ • отъ коньца зємлѩ до коньца нєбєсє – I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe. [Mk 13, 27 – Mar]
srovnej
[editovat]- дѹхъ
- –