вѣтръ

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština

[editovat]

etymologie

[editovat]

Z praslov. *vě̀trъ; paradigma přízvuku (a);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. stčes. vietr – "vítr; vzduch";[2] čes. vítr; sloven. vietor; pol. wiatr; hluž. wětr; dluž. wjetš; rus. ве́тер; ukr. ві́тер; bulh. вя́тър; srbochorv. vjȅtar; slovin. vêter.[3]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár duál plurál
nominativ вѣтръ вѣтра вѣтри
genitiv вѣтра вѣтрѹ вѣтръ
dativ вѣтрѹ вѣтрома вѣтромъ
akuzativ вѣтръ вѣтра вѣтръі
vokativ вѣтрє вѣтра вѣтри
lokál вѣтрѣ вѣтрѹ вѣтрѣхъ
instrumentál вѣтромь вѣтрома вѣтръі

význam

[editovat]
  1. vítr
    • възвѣашѧ вѣтри и нападѫ на храминѫ тѫ – Zvedly se větry, a vrhly se na ten dům. [Mt 7, 25 – Zogr Mar As]
  2. (přeneseně) světová strana
    • и тъгда посълѥтъ анг̂єлъі своѩ • и събєрєтъ избьранъіѩ своѩ отъ чєтъіръ вѣтръ • отъ коньца зємлѩ до коньца нєбєсє – I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe. [Mk 13, 27 – Mar]

srovnej

[editovat]
  1. дѹхъ

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "ветер".