жена
ruština
[editovat]výslovnost
[editovat]
etymologie
[editovat]Z praslov. *ženà, AP (b)[1] → starorus. жена́, AP (b).[2]
Přízvuk plurálu se v 18.–20. stol. přesunul z koncovky na kmen.[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | жена́ | жёны |
| genitiv | жены́ | жён |
| dativ | жене́ | жёнам |
| akuzativ | жену́ | жён |
| instrumentál | жено́й, жено́ю | жёнами |
| lokál | жене́ | жёнах |
význam
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]srbština
[editovat]varianty
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | жѐна | жѐне |
| genitiv | жѐне̄ | же́на̄ |
| dativ | жѐни | жѐнама |
| akuzativ | жѐну | жѐне |
| vokativ | же̏но | жѐне |
| instrumentál | жѐно̄м | жѐнама |
| lokál | жѐни | жѐнама |
význam
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*ženà“, s. 558.
- ↑ ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič. Drevnerusskij i starovelikorusskij slovar ukazatel (XIV-XVII vv.). Jazyki slavjanskich kultur, Moskva 2011. ISBN 978-5-9551-0377-8. Heslo „жена́“, s. 49.
- ↑ ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič. Ot praslavjanskoj akcentuacii k russkoj. Nauka, Moskva 1985. Glava 4: Napravlenija akcentnoj evoljucii, s. 373.