звѣрь
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *zvě̑rь; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; i-kmenová deklinace.
Srov. stčes. zvěř – "zvíře, živočich, zvěř";[2] čes. zvěř, zvíře; sloven. zver, zviera; pol. zwierz, zwierzę; dluž. zwěrjо; hluž. zwěŕe; strus. звѣрь; rus. зверь; ukr. звір; bulh. звяр; srbochorv. zvijȇr; slovin. zvȇr, zverȋ.[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- i-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | звѣрь | звѣри | звѣриѥ |
| genitiv | звѣри | звѣрию | звѣрии |
| dativ | звѣри | звѣрьма | звѣрьмъ |
| akuzativ | звѣрь | звѣри | звѣри |
| vokativ | звѣри | звѣри | звѣриѥ |
| lokál | звѣри | звѣрию | звѣрьхъ |
| instrumentál | звѣрьмь | звѣрьма | звѣрьми |
význam
[editovat]- (divoké) zvíře, živočich
- бѣ съ звѣрьми • и анг̑єли слѹжаахѫ ѥмѹ – Byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali. [Mk 1, 13 – Zogr Mar]