звѣрь

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *zvě̑rь; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; i-kmenová deklinace.

Srov. stčes. zvěř – "zvíře, živočich, zvěř";[2] čes. zvěř, zvíře; sloven. zver, zviera; pol. zwierz, zwierzę; dluž. zwěrjо; hluž. zwěŕe; strus. звѣрь; rus. зверь; ukr. звір; bulh. звяр; srbochorv. zvijȇr; slovin. zvȇr, zverȋ.[3]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský
  • i-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ звѣрь звѣри звѣриѥ
genitiv звѣри звѣрию звѣрии
dativ звѣри звѣрьма звѣрьмъ
akuzativ звѣрь звѣри звѣри
vokativ звѣри звѣри звѣриѥ
lokál звѣри звѣрию звѣрьхъ
instrumentál звѣрьмь звѣрьма звѣрьми

význam[editovat]

  1. (divoké) zvíře, živočich
    • бѣ съ звѣрьми • и анг̑єли слѹжаахѫ ѥмѹ – Byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali. [Mk 1, 13 – Zogr Mar]

srovnej[editovat]

  1. животьно, животъ

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008;
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.