divoký

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɟɪvɔkiː]

dělení[editovat]

  • di-vo-ký

přídavné jméno[editovat]

  • tvrdé

skloňování[editovat]

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ divoký divoký divoká divoké divokí divoké divoké divoká
genitiv divokého divokého divoké divokého divokých divokých divokých divokých
dativ divokému divokému divoké divokému divokým divokým divokým divokým
akuzativ divokého divoký divokou divoké divoké divoké divoké divoká
vokativ divoký divoký divoká divoké divokí divoké divoké divoká
lokál divokém divokém divoké divokém divokých divokých divokých divokých
instrumentál divokým divokým divokou divokým divokými divokými divokými divokými

stupňování[editovat]

stupeň tvar
pozitiv divoký
komparativ divočejší
superlativ nejdivočejší

význam[editovat]

  1. jsoucí mimo civilizaci
    • I Frankové byli nepřátelé Čechů, jako všech Slovanů; ale strašlivější než oni byli Slovanům toho času Avarové, národ divoký kmene uralského.[1]
  2. jsoucí prudké nebo ztřeštěné povahy
    • Štít zaduněl, Bell k zemi kles', tvář jeho smrtí bledá; v tom v mraku zazněl divoký křik: „Zabil's mi otce, ó běda!"[2]
  3. jsoucí mimo zažité konvence
    • Měla na šatech hodně divoký vzor.

překlady[editovat]

necivilizovaný

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Vácslav Vladivoj Tomek: Děje království českého
  2. Jaroslav Vrchlický: Nové básně epické