корєнь

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština

[editovat]

etymologie

[editovat]

Z praslov. *korę;[1] rod mužský; n-kmenová deklinace.

Srov. čes. kořen; sloven.koreň; pol. korzeń; hluž. korjeń; dluž. kórjéń; rus. ко́рень, -рня; ukr. ко́рiнь; bulh. ко́рен; srbochorv. kȍrēn; slovin. korȇn.[2]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský
  • n-kmenová deklinace

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár duál plurál
nominativ корєнь/корѧ? корєни корєнє
genitiv корєнє корєнѹ корєнъ
dativ корєни корєньма корєньмъ
akuzativ корєнь корєни корєни
vokativ *корєни корєни корєнє
lokál корєнє/корєни корєнѹ корєньхъ
instrumentál корєньмь корєньма корєньми

? tvar корѧ je doložen pouze ve funkci akuz. sg.[3]

(*) tvar vokativu sg. není doložen

význam

[editovat]
  1. kořen
    • ѹжє бо сєкъіра при корєнє дрѣва лєжитъ – Sekera už je na kořeni stromů. [L 3, 9 – Zogr Sav Ostr]

slovní spojení

[editovat]
  1. ис корєнє ископати – vykořenit, zničit
    • ис корєнє ископати мъногобожьство а въсадити ѥдинѫѭ власть – Vykořenit mnohobožství a zasadit jedinou moc. [Supr 375, 15]

srovnej

[editovat]
  1. корєниѥ
  1. искорєнити

poznámky

[editovat]
  1. SCHENKER, Alexander. The Dawn of Slavic. Yale University Press: New Haven and London 1995, s. 109.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "корень".
  3. BIRNBAUM, Henrik – SCHAEKEN Jos. Das altkirchenslavische Wort. Sagner: München 1997, s. 147.