корєнь
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *korę;[1] rod mužský; n-kmenová deklinace.
Srov. čes. kořen; sloven.koreň; pol. korzeń; hluž. korjeń; dluž. kórjéń; rus. ко́рень, -рня; ukr. ко́рiнь; bulh. ко́рен; srbochorv. kȍrēn; slovin. korȇn.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- n-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | корєнь/корѧ? | корєни | корєнє |
| genitiv | корєнє | корєнѹ | корєнъ |
| dativ | корєни | корєньма | корєньмъ |
| akuzativ | корєнь | корєни | корєни |
| vokativ | *корєни | корєни | корєнє |
| lokál | корєнє/корєни | корєнѹ | корєньхъ |
| instrumentál | корєньмь | корєньма | корєньми |
? tvar корѧ je doložen pouze ve funkci akuz. sg.[3]
(*) tvar vokativu sg. není doložen
význam
[editovat]- kořen
- ѹжє бо сєкъіра при корєнє дрѣва лєжитъ – Sekera už je na kořeni stromů. [L 3, 9 – Zogr Sav Ostr]