листъ
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *lȋstъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. list; pol., hluž., dluž. list; rus. лист, -а́; ukr. лист; běl. лiст; bulh. лист(ъ́т); srbochorv. lȋst, lȋstа; slovin. lȋst.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | листъ | листа | листи |
| genitiv | листа | листѹ | листъ |
| dativ | листѹ | листома | листомъ |
| akuzativ | листъ | листа | листъі |
| vokativ | листє | листа | листи |
| lokál | листѣ | листѹ | листѣхъ |
| instrumentál | листомь | листома | листъі |
význam
[editovat]- list
- и бѫдєтъ ꙗко дрѣво саждєноѥ при исходищиихъ водъ • ѥжє плодъ свои дастъ въ врѣмѧ своѥ • и листъ ѥго нє ѹпадєтъ – Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. [Žalm 1, 3 – PsSin Supr]