листъ

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *lȋstъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. čes., sloven. list; pol., hluž., dluž. list; rus. лист, -а́; ukr. лист; běl. лiст; bulh. лист(ъ́т); srbochorv. lȋst, lȋstа; slovin. lȋst.[2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ листъ листа листи
genitiv листа листѹ листъ
dativ листѹ листома листомъ
akuzativ листъ листа листъі
vokativ листє листа листи
lokál листѣ листѹ листѣхъ
instrumentál листомь листома листъі

význam[editovat]

  1. list
    • и бѫдєтъ ꙗко дрѣво саждєноѥ при исходищиихъ водъ • ѥжє плодъ свои дастъ въ врѣмѧ своѥ • и листъ ѥго нє ѹпадєтъ – Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. [Žalm 1, 3 – PsSin Supr]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.