мурлыкать

ruština

výslovnost

• IPA: [mʊrˈɫɨkətʲ]

sloveso

• intranzitivní
• nedokonavé

význam

1. příst, vrnět (o kočce)
   • В избушке жила старушка с котом и курицей. Кота она звала сыночком; он умел выгибать спинку, мурлыкать и даже испускать искры, если его гладили против шерсти. – Tam bydlela stařena se svou slepicí a s černým kocourem, a kocour, jehož stařena nazývala svým synáčkem, uměl křivit hřbet a uměl příst, ale jenom hubou; on i jiskry dával, ale tu jej museli proti srsti hladit.

související

• промурлыкать
• мурлыканье
• замурлыкать