назначить
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
- dokonavé
- tranzitivní
- k nedokonavému назначать
oznamovací způsob
| Přítomný čas
|
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
назна́чу
|
назна́чим
|
| 2.
|
назна́чишь
|
назна́чите
|
| 3.
|
назна́чит
|
назна́чат
|
- rozkazovací způsob
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
—
|
|
| 2.
|
назна́чь
|
назна́чьте
|
| 3.
|
—
|
—
|
- příčestí
| Příčestí minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
назна́чил
|
назна́чили
|
| ženský
|
назна́чила
|
| střední
|
назна́чило
|
| Příčestí minulé trpné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský životný
|
—
|
—
|
| mužský neživotný
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
—
|
—
|
- přechodníky
| Adjektivum slovesné minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
назна́чив
|
|
| ženský
|
|
| střední
|
- určit, stanovit
- jmenovat
- (částečně) определи́ть
- ввести́ в до́лжность, назвать
назна́чить? • info