нєбо

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *nȅbo; paradigma přízvuku (c); rod střední; s-kmenová deklinace.

Srov. čes. nebe; sloven. nebo; pol. niebo – pl. niebiosa; hluž., dluž. njebjo; polab nebü; rus. не́бо – pl. небеса́; ukr. не́бо; běl. не́бa – pl. нябёсы; bulh. небе́; srbochorv. nȅbo – pl. nebèsa; slovin. nebô.

podstatné jméno

• rod střední
• s-kmenová deklinace / o-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	нєбо	—	нєбєса
genitiv	нєбєсє	—	нєбєсъ
dativ	нєбєси/нєбѹ	—	нєбєсьмъ
akuzativ	нєбо	—	нєбєса
vokativ	нєбо	—	нєбєса
lokál	нєбєсє/нєбєси	—	нєбєсьхъ
instrumentál	нєбєсьмь/нєбомь	—	нєбєсъі

význam

1. nebe
   • исповѣдаѭ ти сѧ отьчє • господи нєбѹ и зємл̂и – Velebím tě Otče, Pane nebes i země. [Mt 11, 25 – Mar]
   • ѕвѣздъі съпадѫтъ съ нєбєсє и силъі нєбєсьскъіѩ двигнѫтъ сѧ – Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. [Mt 24, 29 – Zogr Mar]
   • да вєсєлѧтъ сѧ нєбєса и радѹѥтъ сѧ зємлꙗ – Ať zaradují se nebesa, rozjásá se země. [Ž 95 (96), 11 – PsSin]

související

• нєбєсьнъ
• нєбєсьскъ