рогъ
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *rôgъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. roh; pol. róg, rogu; hluž. roh; dluž. rog; polab. rüg; rus. рог; ukr. ріг, ро́га; běl. рог; bulh. рог; srbochorv. rôg; slovin. rọ̑g, rо̣̑gа/rоgа̑.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | рогъ | рога | роѕи |
| genitiv | рога | рогѹ | рогъ |
| dativ | рогѹ | рогома | рогомъ |
| akuzativ | рогъ | рога | рогъі |
| vokativ | рожє | рога | роѕи |
| lokál | роѕѣ | рогѹ | роѕѣхъ |
| instrumentál | рогомь | рогома | рогъі |
význam
[editovat]- roh
- и тєльць мѧкъкъ • и овьнъ дрьжимъ за рогъ въ гръмѹ савєковѣ – ... jak křehkému teleti, tak beránku, který uvízl rohem v houští... [EuchSin 15b, 8]
- о тєбѣ врагъі нашѧ избодємъ рогъі – S tebou nabereme na rohy své protivníky. [Žalm 43 (44), 6 – PsSin]
- síla, moc
- и вьсѧ рогъі грѣшьникъ съломлѭ • и възнєсєтъ сѧ рогъ правьдьнаѥго – A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou. [Žalm 74 (75), 11 – PsSin]
slovní spojení
[editovat]- рогъ съпасєниꙗ – mocná záštita
- защитьникъ мои рогъ съпасєниꙗ – Štít můj a roh spásy! [Žalm 17 (18), 3 – PsSin]