ругать
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
- nedokonavé
- ambitranzitivní
oznamovací způsob
Přítomný čas
|
Osoba |
Singulár |
Plurál
|
1.
|
руга́ю
|
руга́ем
|
2.
|
руга́ешь
|
руга́ете
|
3.
|
руга́ет
|
руга́ют
|
- rozkazovací způsob
Osoba |
Singulár |
Plurál
|
1.
|
—
|
—
|
2.
|
руга́й
|
руга́йте
|
3.
|
—
|
—
|
- příčestí
Příčestí minulé činné
|
Rod |
Singulár |
Plurál
|
mužský
|
руга́л
|
руга́ли
|
ženský
|
руга́ла
|
střední
|
руга́ло
|
Příčestí minulé trpné
|
Rod |
Singulár |
Plurál
|
mužský životný
|
—
|
—
|
mužský neživotný
|
—
|
ženský
|
—
|
střední
|
—
|
—
|
- přechodníky
Přechodník přítomný
|
Rod |
Singulár |
Plurál
|
mužský
|
руга́я
|
—
|
ženský
|
—
|
střední
|
Adjektivum slovesné minulé činné
|
Rod |
Singulár |
Plurál
|
mužský
|
руга́вший
|
—
|
ženský
|
—
|
střední
|
- nadávat, klít
- Ты до сих пор не поняла, за что мы тебя ругали? – Ještě jsi nepochopila, zač jsme ti nadávali?