скатертью дорога

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

ruština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈs̪katʲɪr⁽ʲ⁾tʲjʊ‿d̪ɐˈro̞ɡə]

etymologie

[editovat]

V představě Rusů dávných staletí neexistovalo na světě nic hladšího, čistšího a rovnějšího než dobrý plátěný či hedvábný ubrus. Naproti tomu silnice v tehdejším Rusku byly všechno jen ne hladké a rovné a putování po nich obnášelo značná muka. Vyprovázející nemohl tedy popřát šťastnou cestu lépe než přáním, aby pro odjíždějícího byla "cesta (hladká jako) ubrus", dosl. [budiž ti] cesta ubrusem. Šlo tedy původně o přání pozitivní, vážně míněné. Později však došlo k ironickému posunu. Fráze se nyní říká tehdy, když těm, kteří zůstávají není ani v nejmenším líto toho, že dotyčný je opouští. V zásadě něco jako "docela dobře se tu bez tebe obejdeme".

rčení

[editovat]

význam

[editovat]
  1. (přeneseně, hovorově, ironicky) spánembohem, nikdo (vás) tu nedrží, jdi si
    • Сгинь ты с глаз моих долой, уезжай, и чтобы я тебя никогда не видела, забирай свои деньги и с Богом, скатертью дорога. – Kliď se mi z očí, odjeď a abych už tě nikdy nespatřila, vem si své peníze a sbohem, nikdo tě tu nedrží.[1]
    • Впрочем, он сам объяснил загадку, прислав с дороги к отцу письмо, в котором уведомлял, что бежал с тем, чтобы послужить церкви Милостивого Спаса, что в Малиновце. — Скатертью дорога! ― сказала матушка, — по крайности, на глазах не будет, да и с господского хлеба долой! – Avšak on sám vysvětlil záhadu, poslav cestou otci dopis, v němž oznamoval, že utekl s tím, aby sloužil chrámu Milostivého Spasitele a že je v Malinovci. - "Ať si jde spánembohem!" řekla matka, "aspoň nebude na očích a nebude ujídat z panského!"[2]

synonyma

[editovat]
  1. ветер в спину, трамвай навстречу, барабан на шею, ветер в спину и электричку навстречу

poznámky

[editovat]
  1. Nikolaj Eduardovič Gejnce: «Князь Тавриды», 1898. - převzato z ruského Wikislovníku
  2. Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin: «Пошехонская старина», «Житие Никанора Затрапезного, пошехонского дворянина», 1887–1889