чловѣкъ

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *čelověkъ;[1][2] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. čes. člověk; sloven. človek; pol. człowiek; hluž. čłowjek; dluž. cłowjek; polab. clåvăk; rus. челове́к; ukr. чоловíк – "muž, manžel"; běl. чaлаве́к; bulh. чове́к; srbochorv. čòvek/čȍvek; slovin. člóvẹk.[3]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ чловѣкъ чловѣка чловѣци
genitiv чловѣка чловѣкѹ чловѣкъ
dativ чловѣкѹ/чловѣкови чловѣкома чловѣкомъ
akuzativ чловѣкъ/чловѣка* чловѣка чловѣкъі
vokativ чловѣчє чловѣка чловѣци
lokál чловѣцѣ чловѣкѹ чловѣцѣхъ
instrumentál чловѣкомь чловѣкома чловѣкъі

* tvar чловѣка je genitiv-akuzativ

význam[editovat]

  1. člověk; muž
    • вьсꙗ ѹбо ѥлико хощєтє да творѧтъ вамъ чловѣци • тако и въі творитє имъ – Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi. [Mt 7, 12 – Mar Ostr]
    • ащє достоитъ чловѣкѹ пѹстити жєнѫ своѭ по вьсꙗкои винѣ – Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny? [Mt 19, 3 – Mar As Ostr]

srovnej[editovat]

  1. людинъ

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. ТРУБАЧЁВ, Олег Николаевич. Этимологический словарь славянских языков. Наука, Москва 1974-2010.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.