člověk

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte človek.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • člo-věk

varianty[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ člověk lidé / (v obecném jazyce) lidi
genitiv člověka lidí
dativ člověku / člověkovi lidem
akuzativ člověka lidi
vokativ člověče lidé / (v obecném jazyce) lidi
lokál člověku / člověkovi lidech
instrumentál člověkem lidmi

význam[editovat]

  1. bytost se vzpřímeným tělem, duševními schopnostmi se odlišující od zvířat
    • Podle mě je Lucie naprosto spolehlivý člověk.
    • Zařadil jsem se do fronty, kde bylo nejméně lidí.
    • Jediný člověk, který o tom věděl, sídlil v malé tiché uličce Schreyvogel, jmenoval se Wu-i-šeng wej-če, což znamená, jak sám řekl, „ten, kdo nic nedělá kvůli životu“, a byl velice zvláštní.[2]
  2. (jen v singuláru) všechny lidské bytosti
    • Člověk zbytečně vyhubil mnoho rostlinných i živočišných druhů.
  3. (jen v singuláru) obecný, zevšeobecňující podmět zastupující např. reflexivní či trpné vazby
    • Takovouhle nenávist člověk nikdy nepochopí.
    • Nemůžeš k člověku jen tak přijít a tohle po něm chtít.
    • Člověk si zvykne na všechno, i na šibenici. – Lze si zvyknout na všechno. (přísloví)

překlady[editovat]

  1. bytost
  2. všeobecný podmět

synonyma[editovat]

  1. osoba
  2. lidstvo, člověk rozumný
  3. ty (často ale vyjádřené jen slovesným tvarem), my, se, jeden

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

přísloví, úsloví a pořekadla[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Slovník nářečí českého jazyka. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, dialektologické oddělení, [cit. 2022-06-12]. Heslo člověk.
  2. FUKS, Ladislav. Vévodkyně a kuchařka. Vyd. 2. Praha: Československý spisovatel, 1987. 782 s. Klíč; 211. Str. 31.

externí odkazy[editovat]