юнъ
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *jȗnъ; paradigma přízvuku (c).[1]
Srov. čes. poet. juný – "mladý"; strus. (о)унъ; rus. ю́ный (z církevní slovanštiny); ukr. ю́ний; bulh. arch. юн; srbochorv. círk. jun; slovin. jȗn, f. júna.[2]
přídavné jméno
[editovat]- tvrdé
jmenné skloňování
[editovat]- o-kmenové (m., n.) / ā-kmenové (f.)
- vok. sg. často (m.) / zcela (f.) nahrazen nom. sg.
složené skloňování
[editovat]| Číslo | Singulár | Duál | Plurál | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rod | Mužský | Ženský | Střední | Mužský | Ženský | Střední | Mužský | Ženský | Střední |
| Nominativ | юнъіи | юнаꙗ | юноѥ | юнаꙗ | юнѣи | юнѣи | юнии | юнъіѩ | юнаꙗ |
| Genitiv | юнаѥго | юнъіѩ | юнаѥго | юнѹю | юнѹю | юнѹю | юнъіихъ | юнъіихъ | юнъіихъ |
| Dativ | юнѹѥмѹ | юнѣи | юнѹѥмѹ | юнъіима | юнъіима | юнъіима | юнъіимъ | юнъіимъ | юнъіимъ |
| Akuzativ | юнъіи | юнѫѭ | юноѥ | юнаꙗ | юнѣи | юнѣи | юнъіѩ | юнъіѩ | юнаꙗ |
| Vokativ | юнъіи | юнаꙗ | юноѥ | юнаꙗ | юнѣи | юнѣи | юнии | юнъіѩ | юнаꙗ |
| Lokál | юнѣѥмь | юнѣи | юнѣѥмь | юнѹю | юнѹю | юнѹю | юнъіихъ | юнъіихъ | юнъіихъ |
| Instrumentál | юнъіимь | юноѭ | юнъіимь | юнъіима | юнъіима | юнъіима | юнъіими | юнъіими | юнъіими |
stupňování
[editovat]| Stupeň | Tvar |
|---|---|
| Pozitiv | юнъ |
| Komparativ | юнѣи |
| Superlativ | — |
| Elativ | — |
význam
[editovat]- mladý
- о чємь исправитъ юнъіи пѫть свои – Jak očistí mladík stezku svou? [Žalm 118 (119), 9 – PsSin]