юнъ

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *jȗnъ; paradigma přízvuku (c).

Srov. čes. poet. juný – "mladý"; strus. (о)унъ; rus. ю́ный (z církevní slovanštiny); ukr. ю́ний; bulh. arch. юн; srbochorv. círk. jun; slovin. jȗn, f. júna.

přídavné jméno

• tvrdé

jmenné skloňování

• o-kmenové (m., n.) / ā-kmenové (f.)
• vok. sg. často (m.) / zcela (f.) nahrazen nom. sg.

složené skloňování

Číslo	Singulár			Duál			Plurál
Rod	Mužský	Ženský	Střední	Mužský	Ženský	Střední	Mužský	Ženský	Střední
Nominativ	юнъіи	юнаꙗ	юноѥ	юнаꙗ	юнѣи	юнѣи	юнии	юнъіѩ	юнаꙗ
Genitiv	юнаѥго	юнъіѩ	юнаѥго	юнѹю	юнѹю	юнѹю	юнъіихъ	юнъіихъ	юнъіихъ
Dativ	юнѹѥмѹ	юнѣи	юнѹѥмѹ	юнъіима	юнъіима	юнъіима	юнъіимъ	юнъіимъ	юнъіимъ
Akuzativ	юнъіи	юнѫѭ	юноѥ	юнаꙗ	юнѣи	юнѣи	юнъіѩ	юнъіѩ	юнаꙗ
Vokativ	юнъіи	юнаꙗ	юноѥ	юнаꙗ	юнѣи	юнѣи	юнии	юнъіѩ	юнаꙗ
Lokál	юнѣѥмь	юнѣи	юнѣѥмь	юнѹю	юнѹю	юнѹю	юнъіихъ	юнъіихъ	юнъіихъ
Instrumentál	юнъіимь	юноѭ	юнъіимь	юнъіима	юнъіима	юнъіима	юнъіими	юнъіими	юнъіими

stupňování

Stupeň	Tvar
Pozitiv	юнъ
Komparativ	юнѣи
Superlativ	—
Elativ	—

význam

1. mladý
   • о чємь исправитъ юнъіи пѫть свои – Jak očistí mladík stezku svou? [Žalm 118 (119), 9 – PsSin]

srovnej

1. младъ

související

• юница
• юность
• юнота
• юнотьнъ
• юноша
• юньць
• юньчь