ѹста
Vzhled
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *ūstà; paradigma přízvuku (b);[1] rod střední; o-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. ústa; pol. usta; rus. arch. уста́; ukr., běl. вуста́; bulh. уста́; srbochorv. ústa; slovin. ústa.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
- o-kmenová deklinace
- pomnožné
skloňování
[editovat]Substantivum | singulár | duál | plurál |
---|---|---|---|
nominativ | — | — | ѹста |
genitiv | — | — | ѹстъ |
dativ | — | — | ѹстомъ |
akuzativ | — | — | ѹста |
vokativ | — | — | ѹста |
lokál | — | — | ѹстѣхъ |
instrumentál | — | — | ѹстъі |
význam
[editovat]- ústa
- отврѣсѧ жє сѧ ѹста ѥго абиѥ и ѩзъікъ ѥго • и глаголаашє благословѧ бога – Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. [L 1, 64 – Mar]
- онѣмѣхъ и нє отврѣсъ ѹстъ моихъ ꙗко тъі сътвори – Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. [Žalm 38 (39), 10 – PsSin]
- tlama
- съпаси мѧ отъ ѹстъ львовъ • и отъ рогъ инорожь – Zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! [Žalm 21 (22), 22 – PsSin]
slovní spojení
[editovat]- ѹстъі къ ѹстомъ - tváří v tvář, osobně
- и ѹстъі къ ѹстомъ глаголаашє • ꙗкожє дрѹгъ къ своѥмѹ дрѹгѹ – ... a tváří v tvář mluvíval, tak jako mluví člověk s přítelem svým. [Supr 383, 27-28]
srovnej
[editovat]- –
- –