ѹхо
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *ûxo; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; s-kmenová deklinace (sg., pl.) / i-kmenová deklinace (du.).
Srov. stčes. ucho;[2] čes., sloven. ucho, nom. du. uši; pol. ucho, nom. du. uszy; hluž. wucho; dluž. hucho; strus. (о)ухо nom. du. (о)уши – "ucho; sluch; boční část helmy zakrývající uši; úchyt, ouško;[3] rus. у́хо, nom. pl. у́ши; ukr., běl. ву́хо; bulh. ухо́, nom. pl. уши́; srbochorv. ȕho nom. pl. ȕši; slovin. uhọ̑, nom. du. ušî, nom. pl. ušẹ́sa.[4]
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
- nepravidelné
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | ѹхо | ѹши | — |
| genitiv | ѹха | ѹшию | — |
| dativ | ѹхѹ | ѹшима | — |
| akuzativ | ѹхо | ѹши† | — |
| vokativ | ѹхо | ѹши | — |
| lokál | ѹсѣ | ѹшию† | — |
| instrumentál | ѹхомь | ѹшима | ѹшєсы* |
* tvary plurálu jsou vzácné, v jeho funkci se častěji užívá duálu
† s předložkou въ tvoří archaická spojení вън-ѹши, вън-ѹшию
význam
[editovat]- ucho
- коснѫвъ въ ѹхо ѥго ицѣли и – Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. [L 22, 51 – Mar Ostr]
- ucho (jehly)
- ѹдобѣѥ бо ѥстъ вєльбѫдѹ сквозѣ игълинѣ ѹши проити – Neboť snáze projde velbloud uchem jehly, ... [L 18, 25 – Zogr Mar As Sav Ostr]
slovní spojení
[editovat]- къ ѹхѹ / въ ѹхо – tajně, šeptem
- ѥжє къ ѹхѹ глаголастє въ таилиштиихъ • проповѣстъ сѧ на кровѣхъ – Co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech. [L 12, 3 – Zogr Mar Bojan]
srovnej
[editovat]- слѹхъ
- –
poznámky
[editovat]- ↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
- ↑ BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
- ↑ БОГОРОДСКИЙ, Борис Леонидович – ЛИХАЧЁВ, Дмитрий Сергеевич – ТВОРОГОВ, Олег Викторович. Словарь-справочник "Слова о полку Игореве". Наука, Ленинград 1965—1984.
- ↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.