ѹхо

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *ûxo; paradigma přízvuku (c); rod střední; s-kmenová deklinace (sg., pl.) / i-kmenová deklinace (du.).

Srov. stčes. ucho; čes., sloven. ucho, nom. du. uši; pol. ucho, nom. du. uszy; hluž. wucho; dluž. hucho; strus. (о)ухо nom. du. (о)уши – "ucho; sluch; boční část helmy zakrývající uši; úchyt, ouško; rus. у́хо, nom. pl. у́ши; ukr., běl. ву́хо; bulh. ухо́, nom. pl. уши́; srbochorv. ȕho nom. pl. ȕši; slovin. uhọ̑, nom. du. ušî, nom. pl. ušẹ́sa.

podstatné jméno

• rod střední
• nepravidelné

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	ѹхо	ѹши	—
genitiv	ѹха	ѹшию	—
dativ	ѹхѹ	ѹшима	—
akuzativ	ѹхо	ѹши†	—
vokativ	ѹхо	ѹши	—
lokál	ѹсѣ	ѹшию†	—
instrumentál	ѹхомь	ѹшима	ѹшєсы*

* tvary plurálu jsou vzácné, v jeho funkci se častěji užívá duálu

^† s předložkou въ tvoří archaická spojení вън-ѹши, вън-ѹшию

význam

1. ucho
   • коснѫвъ въ ѹхо ѥго ицѣли и – Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. [L 22, 51 – Mar Ostr]
2. ucho (jehly)
   • ѹдобѣѥ бо ѥстъ вєльбѫдѹ сквозѣ игълинѣ ѹши проити – Neboť snáze projde velbloud uchem jehly, ... [L 18, 25 – Zogr Mar As Sav Ostr]

slovní spojení

1. къ ѹхѹ / въ ѹхо – tajně, šeptem
   • ѥжє къ ѹхѹ глаголастє въ таилиштиихъ • проповѣстъ сѧ на кровѣхъ – Co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech. [L 12, 3 – Zogr Mar Bojan]

srovnej

1. слѹхъ
2. –

1. вънѹшити