旧字体

japonština

výslovnost

• IPA: [kʲɯːd͡ʑɪtaɪ]

etymologie

Výraz se skládá ze znaků 旧 (starý), 字 (znak) a 体 (tělo). Čtení všech je sinojaponské. Vlastní zápis výrazu je v šindžitai (新字体) formě.

varianty

• 舊字體 kjúdžitai forma prvního a třetího znaku; zápis v kjúdžitai

podstatné jméno

přepis

• hiragana: きゅうじたい
• rómadži: kjúdžitai

význam

1. kjúdžitai, stará znaková forma stará forma znaku, (s výjimkou zápisu některých jmen) po roce 1947 již (v japonštině; s výjimkou z technických důvodů do roku 1950) nepoužívaná

synonyma

1. 正字; ekvivalent pro čínštinu/použití v čínštině („tradiční“): 繁体字

antonyma

1. 新字体; ekvivalent pro čínštinu/použití v čínštině (tam od roku 1960): 簡体字