Ježíš sloučil lásku k Bohu s láskou k bližnímu, a to synovství boží a vzájemnou lásku božích synů učinil univerzálními; láska k bližnímu platí vůči všem lidem a národům.[1]
V historických filmech o Attillech, Spartacích, Ježíších či Théseech nás to vždycky zdržuje, vždyť kompars se má už za chvíli začít „řezat“ a to teprve bude to akční, tak proč poslouchat ty motivační fráze![2]
Náladu měl nejspíše opět sváteční, dokonce si s námi udělal i selfie. Pak už jsme stáli bok po boku těm dvěma Ježíšům. Oba moji společníci už je několikrát viděli, ale znovu dělali překvapené. Přece by mně, v čase lásky, rodiny a štědrosti, nepokazili radost.[3]
Babata [žena z počátku 2. stol., jejíž svitky osobních dokumentů se nalezly] přežila dva manžely – první se jmenoval Ježíš, syn Ježíše[4]
Ježíš Sirach, poslední kazatel před Ježíšem nazaretským, kolisá v zimničném rozechvění mezi vychvalováním a velebením starého Boha a spasením člověčenstva, které předpověděný spasitel přivodí.[5]
↑THIEDE, Carsten Peter (překl. Pavel Čech). Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství. Praha: Volvox Globator, 2004, s. 86. ISBN 80-7207-549-7.
Článek Ježíš ve Wikipedii