Norge

norština (bokmål)

výslovnost

• IPA: [nɔrːgɛ]
•  Norge^{? • info}

etymologie

Ze staroseverského Norðvegr, které utvořeno ze základů norðr — sever a vegr — cesta. Srovnej veg a nordlig, nord či např. anglické Norway.

podstatné jméno

• rod střední
• vlastní místopisné

význam

1. Norsko

související

• norsk
• Noreg

švédština

výslovnost

• IPA: [ˈnɔrjə],  Norge^{? • info}
• 1. intonace

etymologie

Ze staroseverského Norðvegr, které utvořeno ze základů norðr — sever a vegr — cesta. Srovnej např. anglické Norway, německé Norwegen.

podstatné jméno

• rod střední
• vlastní místopisné

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	Norge	—	—	—
genitiv	Norges	—	—	—

význam

1. Norsko

související

• norsk
• norska
• norrman