Prčice

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈpr̩t͡ʃɪt͡sɛ]

dělení

[editovat]
  • Pr-či-ce

podstatné jméno

[editovat]
  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování (1)

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ Prčice Prčice
genitiv Prčice Prčic
dativ Prčici Prčicím / Prčicům
akuzativ Prčici Prčice
vokativ Prčice Prčice
lokál Prčici Prčicích
instrumentál Prčicí Prčicemi
  • * Plurálové tvary vlastních jmen jsou v podstatě vyloučené, protože vždy označují jednu věc. Jednu výjimku tvoří případy, kdy je jedno jméno přeneseno na základě společného rysu (např. rodu) na více objektů, jimž je pak společné stejné pojmenování (např. v Česku je více Nových Vsí a ve třídě Nováků). Druhou výjimku tvoří příznakové případy, kdy je rozšířen pojmenovávací rozsah pro využití vlastního jména ve funkci obecného jména (např. novodobí Rembrandtové nebo čestní Mirkové Dušínové). Pomnožná vlastní jména (především toponyma) se skloňují v těchto případech podle standardních pravidel skloňování pomnožných jmen (dvoje Tatry apod.). Více viz Příloha:Číslo vlastních jmen (čeština).[1]

skloňování (2)

[editovat]
  • pomnožné
pád \ číslo jednotné množné
nominativ Prčice
genitiv Prčic
dativ Prčicím / Prčicům
akuzativ Prčice
vokativ Prčice
lokál Prčicích
instrumentál Prčicemi

význam

[editovat]
  1. část obce Sedlec-Prčice
  2. (zkráceně) pochod Praha-Prčice

fráze a idiomy

[editovat]

související

[editovat]

externí odkazy

[editovat]
  1. PETR, Jan; KOMÁREK, Miroslav; KOŘENSKÝ, Jan, a kolektiv. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 536 s. S. 348.