Wikislovník:Název článku: Porovnání verzí
m Robot: Měním Kategorie:Nápověda→Kategorie:Nápověda:(vše); kosmetické úpravy |
→Velké, nebo malé písmeno?: aktualizace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Velká písmena jsou na místě tedy především u vlastních jmen ([[Hradec Králové]], [[Jana]]), iniciálových zkratek ([[OSN]]) apod. U zahraničních jmen respektujeme pravopis původního jazyka (např. [[McDonald]]). Podobně se s velkým písmenem píší všechna podstatná jména v němčině. |
Velká písmena jsou na místě tedy především u vlastních jmen ([[Hradec Králové]], [[Jana]]), iniciálových zkratek ([[OSN]]) apod. U zahraničních jmen respektujeme pravopis původního jazyka (např. [[McDonald]]). Podobně se s velkým písmenem píší všechna podstatná jména v němčině. |
||
Velké písmeno použijeme též u přísloví a ustálených slovních spojení, která jsou větami. Na konci názvu se |
Velké písmeno použijeme též u přísloví a ustálených slovních spojení, která jsou větami. Na konci názvu se dělá tečka. Příklad: [[V nouzi poznáš přítele.]] |
||
U slovních spojení, která nejsou větami nebo vlastními jmény, se použije malé počáteční písmeno, např. [[mít rád]]. |
U slovních spojení, která nejsou větami nebo vlastními jmény, se použije malé počáteční písmeno, např. [[mít rád]]. |
Verze z 29. 12. 2013, 17:10
Jednotlivé články Wikislovníku pojmenováváme jako slovníková hesla. Věnujte prosím pozornost několika zásadám pro správný výběr názvů článků.
Velké, nebo malé písmeno?
Při pojmenovávání článků nepoužívejte velká písmena, pokud nejsou vyžadována Pravidly českého pravopisu (v češtině), případně jinými pravopisnými zásadami (cizojazyčná hesla). Obecná hesla píšeme tedy zásadně malými písmeny, např. pes (nikoliv Pes či PES), mladý (nikoliv Mladý či MLADÝ), chodit (nikoliv Chodit či CHODIT) apod.
Velká písmena jsou na místě tedy především u vlastních jmen (Hradec Králové, Jana), iniciálových zkratek (OSN) apod. U zahraničních jmen respektujeme pravopis původního jazyka (např. McDonald). Podobně se s velkým písmenem píší všechna podstatná jména v němčině.
Velké písmeno použijeme též u přísloví a ustálených slovních spojení, která jsou větami. Na konci názvu se dělá tečka. Příklad: V nouzi poznáš přítele.
U slovních spojení, která nejsou větami nebo vlastními jmény, se použije malé počáteční písmeno, např. mít rád.
Základní tvar
U ohebných výrazů zpravidla používáme k pojmenování článků základní slovníkový tvar (lemma). V češtině jím bývá:
- pro podstatná jména 1. pád jednotného čísla (nominativ singuláru; např. dům). U pomnožných jmen však uvádíme tvar v množném čísle (např. nůžky);
- pro přídavná jména 1. pád jednotného čísla mužského rodu (maskulinum) (např. mladý) – obdobně též pro zájmena a číslovky. Stupňované tvary uvádějte jako samostatná hesla (např. dobrý – lepší – nejlepší). Obdobně postupujte u příslovcí (dobře – lépe – nejlépe);
- pro slovesa infinitiv (např. jít).
Pro ostatní slovní druhy je lemma shodné s jediným tvarem.
U ustálených slovních spojení použijeme takový tvar, jaký se používá, např. chytat lelky, lézt krkem.
Přesměrování na základní tvar
Můžete však vytvořit i hesla pro skloňované nebo časované tvary, která budou přesměrována na základní tvar. Například tvary psa, psovi atd. budou přesměrovány na heslo pes. V odůvodněných případech však i ohýbané tvary rozpracujeme do samostatného hesla (např. tvar je by musel zároveň být přesměrován na zájmena ono, oni a ony a sloveso být, což není technicky možné).
Různé varianty slova
Pro různé varianty slova vytvoříme samostatná hesla (např. muzeum a museum, lépe a líp). Na existenci odlišnou varianty upozorníme v příslušném hesle odkazem.