abalienace
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [abalɪjɛnat͡sɛ]
dělení
[editovat]- aba-lie-na-ce
etymologie
[editovat]Z latinského ab-aliēnātiō, které je odvozeno ze slovesa aliēnāre - odcizovat, zcizovat utvořeného od adjektiva aliēnus.
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | abalienace | abalienace |
| genitiv | abalienace | abalienací |
| dativ | abalienaci | abalienacím |
| akuzativ | abalienaci | abalienace |
| vokativ | abalienace | abalienace |
| lokál | abalienaci | abalienacích |
| instrumentál | abalienací | abalienacemi |
význam
[editovat]- (v právu, zastarale) převod práva, při němž se zhorší právní postavení převodce a zlepší právní postavení nabyvatele
- (v právu, zastarale) alienace
překlady
[editovat]- angličtina: abalienatio
- latina: abalienatio
- latina: alienatio
poznámky
[editovat]- Abalienace. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1888. s:Ottův slovník naučný/Abalienace Díl 1, s. 16.