alienace
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [alɪjɛnat͡sɛ]
dělení
[editovat]- alie-na-ce
etymologie
[editovat]Z latinského alienatio (alienare = zcizit).[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | alienace | alienace |
| genitiv | alienace | alienací |
| dativ | alienaci | alienacím |
| akuzativ | alienaci | alienace |
| vokativ | alienace | alienace |
| lokál | alienaci | alienacích |
| instrumentál | alienací | alienacemi |
význam
[editovat]- (v právu) převod práva[1]
- (v právu) abalienace
překlady
[editovat]synonyma
[editovat]- zcizení
- —
poznámky
[editovat]- ↑ 1,0 1,1 KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. S. 91.
- Abalienace. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1888. s:Ottův slovník naučný/Alienace Díl 1, s. 870.