alienace
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [alɪjɛnat͡sɛ]
dělení[editovat]
- alie-na-ce
etymologie[editovat]
Z latinského alienatio (alienare = zcizit).[1]
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
skloňování[editovat]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | alienace | alienace |
genitiv | alienace | alienací |
dativ | alienaci | alienacím |
akuzativ | alienaci | alienace |
vokativ | alienace | alienace |
lokál | alienaci | alienacích |
instrumentál | alienací | alienacemi |
význam[editovat]
- (v právu) převod práva[1]
- (v právu) abalienace
překlady[editovat]
synonyma[editovat]
- zcizení
- —
poznámky[editovat]
- ↑ 1,0 1,1 KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. S. 91.
- Abalienace. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1888. s:Ottův slovník naučný/Alienace Díl 1, s. 870.