abjurace

čeština

výslovnost

• IPA: [abjʊrat͡sɛ]

dělení

• ab-ju-ra-ce

etymologie

Z latinského abiuratio, což byl delikt křivé přísahy v antickém Římě.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	abjurace	abjurace
genitiv	abjurace	abjurací
dativ	abjuraci	abjuracím
akuzativ	abjuraci	abjurace
vokativ	abjurace	abjurace
lokál	abjuraci	abjuracích
instrumentál	abjurací	abjuracemi

význam

1. veřejné zřeknutí se (zejména názorů, učení, víry)
2. (v kanonickém právu) zřeknutí se hereze

překlady

1. • angličtina: abjuration
   • latina: abiuratio ž
   • němčina: Abjuration ž
   • slovenština: abjurácia ž
2. —

související

• abjurační

externí odkazy

• Článek Abjurace ve Wikipedii