abjurace
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [abjʊrat͡sɛ]
dělení[editovat]
- ab-ju-ra-ce
etymologie[editovat]
Z latinského abiuratio, což byl delikt křivé přísahy v antickém Římě.[1]
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
skloňování[editovat]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | abjurace | abjurace |
genitiv | abjurace | abjurací |
dativ | abjuraci | abjuracím |
akuzativ | abjuraci | abjurace |
vokativ | abjurace | abjurace |
lokál | abjuraci | abjuracích |
instrumentál | abjurací | abjuracemi |
význam[editovat]
- veřejné zřeknutí se (zejména názorů, učení, víry)
- (v kanonickém právu) zřeknutí se hereze
překlady[editovat]
- angličtina: abjuration
- latina: abiuratio ž
- němčina: Abjuration ž
- slovenština: abjurácia ž
- —
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ Abiuratio. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1888. s:Ottův slovník naučný/Abiuratio Díl 1, s. 65.
externí odkazy[editovat]
- Článek Abjurace ve Wikipedii