učení

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊt͡ʃɛɲiː]
•  učení^{? • info}

dělení

• uče-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	učení	učení
genitiv	učení	učení
dativ	učení	učením
akuzativ	učení	učení
vokativ	učení	učení
lokál	učení	učeních
instrumentál	učením	učeními

význam

1. získávání znalostí či schopností
   • Dnes se nějak nemohu soustředit na učení.
2. předávání znalostí či schopností
   • Učení jí vždy velmi těšilo, proto se stala učitelkou.
3. ucelený soubor myšlenek dané osoby či skupiny osob, předávaných žákům
   • Jeho učení si postupně našlo mnoho stoupenců.

překlady

1. studium

   • angličtina: learning
   • esperanto: lernado
   • francouzština: apprentissage m
   • němčina: Lernen s
2. výuka

   • angličtina: teaching, instruction
   • francouzština: enseignement m
   • latina: disciplina ž
   • němčina: Lehren s
3. nauka

   • angličtina: teaching
   • francouzština: enseignement m
   • němčina: Lehre ž

synonyma

1. studium, vzdělávání
2. vyučování, výuka
3. nauka, doktrína

související

• učit
• učit se
• učený
• učenec

přídavné jméno

význam

1. nominativ plurálu rodu mužského životného adjektiva učený
2. vokativ plurálu rodu mužského životného adjektiva učený

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-06-15]. Heslo učení.

externí odkazy

• Článek Učení ve Wikipedii
• Téma Učení ve Wikicitátech