autoritativní

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [aʊ̯tɔrɪtatɪvɲiː]

dělení[editovat]

  • au-to-ri-ta-tiv-ní

přídavné jméno[editovat]

  • měkké

skloňování[editovat]

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní
genitiv autoritativního autoritativního autoritativní autoritativního autoritativních autoritativních autoritativních autoritativních
dativ autoritativnímu autoritativnímu autoritativní autoritativnímu autoritativním autoritativním autoritativním autoritativním
akuzativ autoritativního autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní
vokativ autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní autoritativní
lokál autoritativním autoritativním autoritativní autoritativním autoritativních autoritativních autoritativních autoritativních
instrumentál autoritativním autoritativním autoritativní autoritativním autoritativními autoritativními autoritativními autoritativními

stupňování[editovat]

stupeň tvar
pozitiv autoritativní
komparativ autoritativnější
superlativ nejautoritativnější

význam[editovat]

  1. založený na autoritě; mající nebo vyžadující autoritu
    • Jako pravá autoritativní matka rozhodovala Marie Terezie suverénně o tom, co je a co není dobré pro její poddané.[1]

překlady[editovat]

  1. týkající se autority

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. GALANDAUER, Jan; HONZÍK, Miroslav. Osud trůnu habsburského. Praha : Daranus, 2013. ISBN 978-80-87423-41-7. Kapitola Matka svých poddaných, s. 168.