baccalaureus

latina

etymologie

Obměnou původnějšího baccalārius, jež je pravděpodobně keltského původu. Uhlířská / lidová etymologie vykládá jakožto zkrácení sousloví baccā laureā corōnātus — „korunovaný vavřínovým věncem“. Srovnej klasické latinské bacillus, baculum, dále pak v moderních jazycích např. francouzské bachelier, polské bakałarz, italské baccelliere, španělské bachiller, české bakalář nebo anglické bachelor, příp. ruské бакала́вр.

podstatné jméno

• rod mužský (maskulinum)
• 2. deklinace (o-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	baccalaureus	baccalaureī
genitiv	baccalaureī	baccalaureōrum
dativ	baccalaureō	baccalaureīs
akuzativ	baccalaureum	baccalaureōs
vokativ	baccalauree	baccalaureī
ablativ	baccalaureō	baccalaureīs

význam

1. bakalář

synonyma

1. baccalarius