berouce

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [bɛrɔʊ̯t͡sɛ]

dělení

[editovat]
  • be-rou-ce

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa brát
    • Není však pochyby, že papež prokázal toto dobrodiní králi a zemi pod výminkami, kteréžto berouce původ svůj z tehdejších politických poměrů říše německé, měly zase provoditi v nich moc rozhodnou.[1]

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Kralování Přemysla Otakara I., s. 347–369.