bitumenový

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [bɪtʊmɛnɔviː]

homofony[editovat]

dělení[editovat]

  • bi-tu-me-no-vý

přídavné jméno[editovat]

  • tvrdé

skloňování[editovat]

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ bitumenový bitumenový bitumenová bitumenové bitumenoví bitumenové bitumenové bitumenová
genitiv bitumenového bitumenového bitumenové bitumenového bitumenových bitumenových bitumenových bitumenových
dativ bitumenovému bitumenovému bitumenové bitumenovému bitumenovým bitumenovým bitumenovým bitumenovým
akuzativ bitumenového bitumenový bitumenovou bitumenové bitumenové bitumenové bitumenové bitumenová
vokativ bitumenový bitumenový bitumenová bitumenové bitumenoví bitumenové bitumenové bitumenová
lokál bitumenovém bitumenovém bitumenové bitumenovém bitumenových bitumenových bitumenových bitumenových
instrumentál bitumenovým bitumenovým bitumenovou bitumenovým bitumenovými bitumenovými bitumenovými bitumenovými

význam[editovat]

  1. vztahující se k bitumenu
    • Chemickými reakcemi vody mořské a setlívajících organismů na dně moří povstávají i nečetné a neveliké uloženiny chemické: některé vápence, zmíněné hlízy manganité, sirníky, nerost glaukonit a kde se nahromaďují mrtvé organismy u větším množství, mohou vznikati horniny fosfátové, bitumenové i petrolej.[1]

synonyma[editovat]

  1. živičný

překlady[editovat]

  1. vztahující se k bitumenu

poznámky[editovat]

  1. Moře. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1901. Dostupné: <s:Ottův slovník naučný/Moře>. Díl 17, s. 719–726.