brečej

čeština

výslovnost

• IPA: [brɛt͡ʃɛj]

dělení

• bre-čej

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

význam

1. (v obecném jazyce, nářečně) (ony/oni) brečí; třetí osoba množného čísla indikativu přítomného času slovesa brečet
   • Jak ženský přišly ke špatné pověsti, že nejsou moc chytrý a že brečej v neštěstí. Prej k hříchu od pradávna maj vlohy, prej slabý jsou jak mátohy. Dávno už co světem stojí svět, tak si muži myslej, že jsou všeho lidství květ, ale to se musí znovu promyslet, dyť ženský ty jsou fajnový.

synonyma

1. bulej, fňukaj, bečej, kňouraj, (expresivně, zhruběle) řvou, (knižně) lkaj

související

• rozbrečej se
• pobrekávaj