brečet

čeština

výslovnost

• IPA: [brɛt͡ʃɛt]

dělení

• bre-čet

varianty

• (zastarale) brečeti

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	brečím	brečíš	brečí	brečíme	brečíte	brečí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	breč	brečme	brečte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	brečel	brečela	brečelo	brečeli	brečely	brečela
trpné	brečen	brečena	brečeno	brečeni	brečeny	brečena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	breče	brečíc	brečíce

význam

1. vydávat charakteristický zvuk podobný ve větší či menší míře protestu nespokojeného (lidského) mláděte, kojence, provázený často vyměšováním slz, nahlas plakat
2. (expresivně) stěžovat si
   • Pak zas budou všichni brečet, jak je zasáhla krize.

překlady

1. slyšitelně plakat

   • angličtina: weep
   • francouzština: pleurer
   • japonština: 泣く
   • latina: flere, plorare
   • němčina: heulen, weinen
   • ruština: рыдать, плакать
2. stěžovat si

synonyma

1. vzlykat, štkát (hovorově) bulit, bulet, (expresivně, zhruběle) řvát, (knižně) lkát, (neutrálně) plakat
2. stěžovat si, naříkat

související

• brek
• ubrečený
• rozbrečet se
• pobrekávat