brick

angličtina

výslovnost

• IPA: [bɹɪk]
•  brick (USA)^{? • info}

etymologie

Ze starofrancouzského briche téhož významu (srovnej francouzské brique), jež bylo pravděpodobně odvozeno z germánských jazyků a je spřízněno s nizozemským bricke — „dlaždice“, doslova „ulomený kousek, úlomek“, obsahujícím kořen slovesa break. V angličtině zaznamenáno počátkem 15. století.

podstatné jméno

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	brick	bricks

význam

1. cihla

související

• bricklayer
• brickwork
• bricked

přídavné jméno

• nestupňovatelné

význam

1. cihlový

synonyma

1. bricken

sloveso

časování

kategorie	tvar
infinitiv	brick
3. osoba	bricks
préteritum	bricked
perfektum	bricked
vid průběhový	bricking

význam

1. stavět, postavit z cihel
2. zdít, vyzdít cihlami