bruka

švédština

výslovnost

• IPA: [brʉːka]
•  bruka^{? • info}
• 2. intonace

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	bruka	brukas
přítomnost	brukar	brukas
préteritum	brukade	brukades
supinum	brukat	brukats
rozkazovací zp.	bruka	brukas

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	brukande
trpné	brukad	brukat	brukade

význam

1. mít ve zvyku; bývat, dělávat (apod.)
   • Den soffan brukade vara mitt andra hem. – Ta pohovka bývala můj druhý domov.
   • Jag brukar skriva på svenska. – Mám ve zvyku psát švédsky. Obvykle píšu švédsky.
2. obhospodařovat, obdělávat (zemědělství)

související

• jordbrukare