brykule

čeština

výslovnost

• IPA: [brɪkʊlɛ]

dělení

• bry-ku-le

etymologie

Z francouzského bricole, doslova "uskočení, vzpínání se (koně)". Srovnej francouzské bricoleur, bricolage — kutil(ství).

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	—	brykule
genitiv	—	brykulí
dativ	—	brykulím
akuzativ	—	brykule
vokativ	—	brykule
lokál	—	brykulích
instrumentál	—	brykulemi

význam

1. (v obecném jazyce, expresivně) cavyky
2. (lidově, zastarale) vrtochy
   • On že se mne ale dlouho tázat nebude, a mně vyžene mé panské brykule z hlavy.