cavyky

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈt͡savɪkɪ]

dělení[editovat]

  • ca-vy-ky

etymologie[editovat]

V původním významu existovalo i v singuláru (cavyk) a znamenalo hádka, hašteření, hluk, povyk, vzniklo zřejmě kontaminací z cáry (ve starším významu hluk, okolky) + povyk.[1][2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný
  • pomnožné

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ cavyky
genitiv cavyků
dativ cavykům
akuzativ cavyky
vokativ cavyky
lokál cavykách, cavycích
instrumentál cavyky

význam[editovat]

  1. (hovorově, expresivně) úmyslné zdržování, vytváření komplikací nebo jiné bránění nějaké aktivitě
    • A taky − je to JENOM anketa, tak proč ty cavyky?[3]
    • „Milí žáci, vyhlašuji den velkého učení!“ prohlásil a bez velkých cavyků pokračoval dál […][4]
    • S cizím majetkem nikdy nedělal velké cavyky a choval se k němu tak, jako by patřil jemu.[5]

synonyma[editovat]

  1. okolky, ciráty, drahoty, průtahy

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2020-12-01]. Heslo cavyky.
  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „cavyk“, s. 81–82.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „cavyky“
  3. KÁNINSKÝ, Josef. Tee Time Josefa Káninského: Odvážný, impozantní, bravurní CR7. iHNed.cz [online]. 2018-12-03 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.
  4. ROŽNOVSKÁ, Lenka. Škola pohádkového kouzlení. Praha : Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4538-1. S. 41.
  5. ŠACH, Pavel. Tak co, chlapi, do hrobu nikdo?. [Praha] : E-knihy jedou, 2015. ISBN 978-80-7512-355-8.