bučet

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈbʊt͡ʃɛt]

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	bučím	bučíš	bučí	bučíme	bučíte	bučí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	buč	bučme	bučte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	bučel	bučela	bučelo	bučeli	bučely	bučela
trpné	bučen	bučena	bučeno	bučeni	bučeny	bučena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	buče	bučíc	bučíce

význam

1. (o dobytku) vydat pro krávu charakteristický hluboký bučivý zvuk

překlady

1. • angličtina: low, bellow
   • italština: muggire
   • němčina: brüllen

související

• zabučet