zabučet

čeština

výslovnost

• IPA: [zabʊt͡ʃɛt]

dělení

• za-bu-čet

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	zabučím	zabučíš	zabučí	zabučíme	zabučíte	zabučí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zabuč	zabučme	zabučte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zabučel	zabučela	zabučelo	zabučeli	zabučely	zabučela

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	zabučiv	zabučivši	zabučivše

význam

1. (o krávě) vydat pro krávu charakteristický hluboký bučivý zvuk

související

• bučet
• bučení
• bukot