chtějíce

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈxcɛ.jiː.t͡sɛ]

dělení

• chtě-jí-ce

sloveso

význam

1. přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa chtít
   • Plebejové jsouce oslyšáni v žádosti své o úpravu dlužních zákonů, když po vítězné válce s Volsky r. 494 př. Kr. nebyl jim slib v té příčině daný dodržán, obrátili se před branou římskou a osadili pahorek při ústí řeky Aniena do Tibera, chtějíce si tam založiti nové město.

synonyma

1. chtíce

související

• chtějě
• chtějíc