clo
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
etymologie[editovat]
Výraz se objevuje pouze v západoslovanských jazycích (porovnejte ruské "пошлина" či chorvatské "dužnost"). Slovo pochází ze středohornoněmeckého zol (dnes Zoll), které je původně z vulgární latiny "tolōnēum", resp. z latisnkého "telōnēum". Latinský výraz pochází ze starořeckého τελωνεῖον (telōneîon) derivovaného z τέλος (télos), tedy dávka, daň, lhůta, konec, účel. [1]
výslovnost[editovat]
- IPA: [t͡slɔ]
dělení[editovat]
- clo
podstatné jméno[editovat]
- rod střední
skloňování[editovat]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | clo | cla |
genitiv | cla | cel |
dativ | clu | clům |
akuzativ | clo | cla |
vokativ | clo | cla |
lokál | clu / cle | clech |
instrumentál | clem | cly |
význam[editovat]
překlady[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-09-21]. Heslo clo.
externí odkazy[editovat]
- Článek Clo ve Wikipedii
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „clo“, s. 108.