dědičný

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟɛɟɪt͡ʃniː]

dělení

• dě-dič-ný

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	dědičný	dědičný	dědičná	dědičné	dědiční	dědičné	dědičné	dědičná
genitiv	dědičného	dědičného	dědičné	dědičného	dědičných	dědičných	dědičných	dědičných
dativ	dědičnému	dědičnému	dědičné	dědičnému	dědičným	dědičným	dědičným	dědičným
akuzativ	dědičného	dědičný	dědičnou	dědičné	dědičné	dědičné	dědičné	dědičná
vokativ	dědičný	dědičný	dědičná	dědičné	dědiční	dědičné	dědičné	dědičná
lokál	dědičném	dědičném	dědičné	dědičném	dědičných	dědičných	dědičných	dědičných
instrumentál	dědičným	dědičným	dědičnou	dědičným	dědičnými	dědičnými	dědičnými	dědičnými

význam

1. přecházející z předka na potomka nebo odkázaný někým
   • A takový byl při tom pořádek: po večeři, když Benedicite verš poslední se ztrácel, opat vstal a veliký vzal pohár dědičný, na kterémž v zlatě mnohý apoštol a mnohý rarach v drahokamech plál, ten vlastnoručně vínem naplnil, a před kterého z bratrů nábožných jej postavil, ten musil vyprávět.

překlady

1. zděděný

   • angličtina: hereditary
   • francouzština: héréditaire
   • němčina: erblich

související

• dědičně
• dědičnost