dědičný

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɟɛɟɪt͡ʃniː]

dělení[editovat]

  • dě-dič-ný

přídavné jméno[editovat]

  • tvrdé

skloňování[editovat]

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ dědičný dědičný dědičná dědičné dědiční dědičné dědičné dědičná
genitiv dědičného dědičného dědičné dědičného dědičných dědičných dědičných dědičných
dativ dědičnému dědičnému dědičné dědičnému dědičným dědičným dědičným dědičným
akuzativ dědičného dědičný dědičnou dědičné dědičné dědičné dědičné dědičná
vokativ dědičný dědičný dědičná dědičné dědiční dědičné dědičné dědičná
lokál dědičném dědičném dědičné dědičném dědičných dědičných dědičných dědičných
instrumentál dědičným dědičným dědičnou dědičným dědičnými dědičnými dědičnými dědičnými

význam[editovat]

  1. přecházející z předka na potomka nebo odkázaný někým
    • A takový byl při tom pořádek: po večeři, když Benedicite verš poslední se ztrácel, opat vstal a veliký vzal pohár dědičný, na kterémž v zlatě mnohý apoštol a mnohý rarach v drahokamech plál, ten vlastnoručně vínem naplnil, a před kterého z bratrů nábožných jej postavil, ten musil vyprávět.[1]

překlady[editovat]

  1. zděděný

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Jaroslav Vrchlický: Nové básně epické