dědina

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Možná hledáte dedina nebo Dědina.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈɟɛɟɪna]

dělení[editovat]

  • dě-di-na

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ dědina dědiny
genitiv dědiny dědin
dativ dědině dědinám
akuzativ dědinu dědiny
vokativ dědino dědiny
lokál dědině dědinách
instrumentál dědinou dědinami

význam[editovat]

  1. (knižně, oblastně) vesnice
    • Hordubal stojí na silnici a polyká prach; pak se pomalu obrací k dědině a jde s hlavou schýlenou domů. Ech, Juraji, takto chodí staří.[1]
    • Přes plot Hordubal a obchází dědinu zadem, podívat se po nebi co a jak. Dědina odzadu – jako když se odspodu díváš na stůl, samé hrubé dřevo a roubení; a jako by tě nikdo neviděl, jako by sis hrál s celým světem na schovávanou[2]
  2. (knižně, oblastně) náves
  3. (v historii) rodové pozemky
    • Dědina, původně veškeren majetek, který se určité osobě dostal dědictvím od předků jejích, tedy statek zděděný, bonum paternum, b. aviaticum (u starých Čechů hereditas).[3]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Karel Čapek: Hordubal/Kniha první, kap. XIV.
  2. Karel Čapek: Hordubal/Kniha první, kap. XI.
  3. Dědina. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1893. Dostupné: <s:Ottův slovník naučný/Dědina>. Díl 7, s. 146.